Hraní počítačových her je pro některé ztrátou času, pro druhé ničením si zdraví. Vězte ale, že je zde velká skupina lidí (pozn. a tudíž velký byznys), kteří si to nemyslí a hraní považují za naprosto nezbytnou součást slzavého údolí.
Nic se ovšem nemá přehánět, osobně jsem znal několik skvělých CounterStrike snajperů z FELu, kteří vyměnili znalost funkce tranzistoru za profragovaný den na zatemnělém kolejním pokoji. Po chodbách se pohybovali nalepení na zeÄ a kdykoliv někoho potkali, měli nepochopitelné nutkání štráfovat (nepravidelný pohyb ze strany na stranu). Hraní her některým vážně narušilo domácí pohodu (terror), jiní zase mezi skutečným a virtuálním světem nepřepínají vůbec…
Pict. 1 Kombinace místního nádraží v Zapadákově s populární mapou RailGun z Enemy Territory