Minulý víkend se rodiče zhrozili, jak jsem nějakej hubenej a jestli nejsem nemocnej. Musel jsem je ujistit, že můj Haisenbergovský kašel nesouvisí s potenciální rakovinou plic, netrpím anorexií a ani nepracuji na tzv. “rozpiči”. Je to právě naopak – jím víc než-li předtím a celkově se cítím lépe. Takže jak se tedy věci mají.

Začal jsem častěji běhat. Běhání mě chytlo před dvěma lety, kdy jsem ho bral jako ideální přiležitost pro poslouchání podcastů a zvýšení endorfinů. Vlastně to bylo takové pobíhání bez nějaké ambice cizelování běžeckých skillz (až na uběhnutou vzdálenost). Délku běhu jsem si měřil v té době naprosto nahovnozní aplikací od Nike s ještě retardovanějším webovým portálem a čipem v botě.

První rok vypadal nějak takto:

V dalším roce jsem si dal cíl uběhnout půlmaratón. Takže jsem naivním stylem skokově začal trénovat výdrž a zároveň rychlost. Výsledek se dostavil záhy – při závodě mi křuplo v již zanícené achilovce a byl jsem nucen si dát 3 měsíce pohov. Poměrně bolestivě jsem se naučil základní pravidlo – spěchej pomalu. Na rungo.cz na toto téma vyšel pěkný článek. Kdo chce běhat lépe, musí zkrátka pomalu vyladit celé tělo. U mě osobně nebyla problém fyzička, ale váha (v tu dobu 107 kg při 198 cm). Neměl jsem navíc potřebnou svalovou hmotu na lýtkách a zádech, takže jsem se rozhodl zaměřit se na jídelníček.

Posilněn hutnou četbou od Tima Ferrise 4-hour body, pustil jsem se do tunningu stravování. Asi jsem něco udělal špatně, ale nedostatek cukrů způsobil nevrlost a únavu. Taky jsem přestal být vtipný (což mi možná vydrželo, neumím posoudit). Takže jsem to zapíchl. Obrat k lepšímu pro mě nastal po přečtení Chvály pomalosti. Kniha mě kromě tantrického sexu zasvětila i do pomalého stravování. Takže jsem se do toho hned pustil a začal více přřřřřeeeeeežžžžžžžžvvvvvvvvyyyyykkkkoooooovvvvvvaaaaatttttt. Výsledkem bylo, že si mozek stihnul v klidu vyměnit se žaludkem informaci ohledně stavu nasycení a já toho tak nesnědl najednou tolik. Menší porce si skládám s chutných potravin jako ryby, cereálie, zelenina, ovoce, zrní a celozrný chleba. Samozřejmě maso, taky jelly beans a wasabi oříšky. To vše v pravidelných dávkách po 2 hodinách. K tomu tam každý den pošlu minimálně 2 dc vína (ale jen pozdní sběry, to je jasný).

Vedle toho jsem se zaměřil na styl běhu. Vydal jsem se zpátky ke kořenům, přečetl Born to run a Running with Kenyans a učil se znovu běhat(http://www.youtube.com/watch?v=J_aqCiziTaw).

Úplně jsem se vykašlal na poslouchání hudby, abych se mohl soustředit plně na došlapy, rotaci boků, práci rukou a celkové držení těla. Přestal jsem běhat “na krev” a změnil svůj styl na “Mirek Dušín” (než mu teda nečestně-a-nesportovně hodili poleno pod nohy).Vedle toho jsem si začal dělat primitivní tréninkové skladby a věnoval se pravidelně “úsekům” (opakovaně minuta ostře, minuta výklus) a běhání do kopce.

Výsledek se postupně dostavil, v běhu jsem významněji zrychlil a váha zatím spadla 94 kg. Celkem parádní pocit, když se člověku nedělají na břiše čáry od špeků a v hipster tričkách trapně nerýsují koziska. Připadám si i psychicky ostřejší než dříve. No a samozřejmě běhání dostalo nový rozměr, rád bych příští rok potrénoval na maratón.

Takže co jsem si odnesl

1. “pomalu a méně” je ve skutečnosti “rychleji a více”
2. držet cíleně dietu je (alespoň pro mě) k hounu, lepší je změnit psychiku a návyky

Jen pro pořádek, celkově rok zatím vypadá takto.

Články ze stejného soudku

• Krkonošská 100 – pitoreskní běh přes Krkonoše
• Pekelný běh v Jizerkách
• Okouzlen ultra běhy – Salomon Ultra 95