Včera mi v Twitteru přistálo dobrý úsloví (@zen_moments)
“Pokud strávíte celý život čekáním na bouři, neužijete si sluníčko”.
Spousta lidí prochází životem sněním o balíku peněz a neomezeném volném čase. “Kdybych měl čas, začal bych studovat to a to, ale teď nemůžu”.
Tohle je postoj, který považuju za čistý alibismus a omluvu vlastní lenosti. Když něco chci dělat, tak prostě začnu v rozsahu, který mi umožňují stávající podmínky. Důležitý a nejtěžší je začít. Nepomůže žádný zaříkávač GTD ani sebelepší tool aneb když dosáhla lenost mozku, už je pozdě na rákosku. Je to o postoji, o stavu vašeho vědomí a chuti prožívat plně každý den. Žádné žití ve vzdušných zámcích, protože i když nakrásně uspějete a nějakým způsobem se vám váš sen splní, nebudete umět s daným statkem naložit. Proto běhá po světě banda znuděných rentierů či nespokojených programátorů kteří jako na potvoru nepracují s vysněnou technologií (a tak ji pro jistotu ani nezačnou studovat). Z nadšených lidí sálá energie, ti druzí naopak působí jako energetická vysávačka. Nekonečné nesmyslné bajky o snech vs. reálné výsledky a snaha.
Jobs má super motto:
“Real artists ship.”
Hubert Palán to řekl doplňkově:
“Myšlenka je zadarmo”.
Nesněte a nebullshitujte (jako já tady), střílejte ze všech pozic :).
Váš Amway Filemon
