Pred vanoci jsem se tu rozepsal o rybich chutovkach ze serveru a vychazel pouze z vypraveni a tudiz teoreticke znalosti. Jak uz jsem take uvedl, Rulik privezl syrecky coby ceskou specialitu a degustace mela probehnout pri spolecne vanocni svacince. Islandan (icko) se nenechal ovsem zahanbit, a tak se rano u rulika na stole objevila pomerne libiva, ale pekelne tezka konzerva no hadejte ceho, nakladanyho herinka. Nedbaje neustaleho ickova varovani jsme se cely den tise tesili na slavnostni chvili otevreni. A pak to nastalo, vsichni jsme se shromazdili kolem stolku v kuchynce a icko pozvedl masivni sroubovak-otevirak. Ozvalo se jen tiche zasyceni a konzerva plivla do obliceje vedle nej stojiciho kolegy. Pak uz veci dostali ponekud groteskni nadech. Popisi to tedy stroboskopicky in tempus praesens.
Kolega s herinkem na obliceji se zacina okamzite davit, bezi na wc a vrha obed.
Ostatni jeste nic neciti a tak se nakloni blize.
Ostatni uz citi a to az moc dobre, okamzite si davaji rukav kosile pred nos a prchaji se slovy “it can’t be that bad”.
Byvse vzdalen, jeste porad necitim a tak se taky naklanim ke konzerve. Pres nos me okamzite prasti koncentrovana sila sirovodiku, takze je mi jako s hlavou v zumpe.
Okamzite zacinam slzet a odbiham stranou s charakteristickymi priznaky budouciho mozneho vrhu.Nastesti jsem vydrzel. 😉
Toto vse se odehralo v rozmezi 5 sekund, kdy bylo bezprostrene zasazeno prostredi do vzdalenosti 10 metru od epicentra.
O sile herinkove pumy svedci i to, ze za cca dalsich 5 sekund uz utikali i lide pracujici na druhe strane office (asi 50m daleko).
Duchapritomne zasahuje jiny kolega, ktery se zadrzenym dechem toho “little bastarda” bali postupne do dvou igelitaku a
dava ho do ruky ickovi a Rulikovi.
Rulik si bere vidlicku a prcha s rybou ven na mraz. Je pripraven hodovat!
Nabira rybu na vidlicku a …. ryba je tak zetlela, ze se rozpada a jeji zbytky stekaji po vidlicce dolu. Rulik vrha.
Konzervu pak s poslednim vypetim sil hazi do kanalu. Pote si 5-krat musi omyt ruce, abychom ho vubec pustili zpet.
Okna v office nechavame otevrena po dobu jedne hodiny nez nas mily herink Brownovym pohybem opousti nadobro. Mava a dekuje za prijemne odpoledne.
O 3 hodiny pozdeji na letisti… (pozn. vsimnete si, ze jsme s otevrenim cekali na den naseho odjezdu. ;))
Sedime a najednou opet citime herinka. Podivam se na Rulika, ale ten o nicem nevi. Najednou
si ve smeru prichazejici vune vsimam podsaditeho Japonce s igelitkama. Je to jasny, budto prave
nekde debuziroval a nebo si herinka veze sebou do Prahy. Pekna nahoda.
Herink skryty ve sve skrysi, tise dysi, tise dysi….
Maji tuto konzervu ve vasi samoobsluze?